Chov gekončíků nočních

Obvykle se dočteme, že chov gekončíků není nijak náročný a že jsou vhodní pro začátečníky. S tím souhlasím, ale je třeba si uvědomit, že je to živý tvor a podle toho se k němu chovat. To, že jeho chov není náročný, znamená, že nedorůstá velikosti leguána a stačí mu tedy terárium menší, než půl pokoje, nepotřebuje udržovat v teráriu vhodnou vlhkost a když ho dobře krmíte (a máte pár), začne se množit. Pojďme se podívat na jednotlivé položky detailněji, dovolili jsme si sepsat hlavní zásady chovu, naše postřehy a zkušenosti.

1. Obydlí

Gekončík je terarijní zvíře, tudíž se očekává, že ho budete chovat v teráriích. Chovatelé, kteří líhnou přes sezónu několik desítek mláďat, na ně obvykle mívají policové systémy a samotné ještěrky pak v různých plastových boxech, je to jenom ale dočasné řešení, než je vykrmí a vyšlou do světa dělat radost jiným.

Terárium by mělo být spíš širší než vyšší, ideálně do půl metru výšky. Gekončíci umí šplhat, ale ne po skle, pokud jim chcete šplhání umožnit, je třeba na stěny nalepit nějaké 3D pozadí nebo je aspoň opískovat. Vhodné jsou i různé kaskády vystupující z 3D pozadí, nebo sušené liány, kořeny, provazy. Fantazii se meze nekladou, pouze bych dala pozor na duté a příliš úzké dekorace, ve kterých by se mohl gekončík zaseknout, nebo které by sloužily krmnému hmyzu jako úkryt.

Jsou to polopouštní zvířata, rozhodně jim tedy terárium nerosíme, pouze udržujeme v kladišti vlhký podklad (viz níže)

Jako podklad do terária je vhodné použít říční štěrk hrubosti 0,5 – 1 cm, případně nějaké neostré oblázky. Písek je diskutabilní, někdo na něj nedá dopustit, někdo jej odsuzuje. Obecně se pod pojmem „písek“ dá představit velké množství druhů, kvalit a hrubosti, je tedy obtížné vybrat nějaký nezávadný, obzvlášť pro začátečníka. Gekončík ale není pouštní zvíře, ale polopouštní, na chůzi po velké vrstvě písku není uzpůsobený. V neošetřeném písku se navíc mohou vyskytovat drobní parazité.

Nikdy, rozhodně naprosto nikdy, nechováme gekončíky na lignocelu (kokosové drti). Je to substrát pro vlhkomilná zvířata, obsahuje vlákna a při pozření je zvíře není schopno vyloučit, ucpe se a umírá. Viděli jsme takové zvíře na vlastní oči a věřte mi, opravdu tohle své ještěrce udělat nechcete.

Gekončík občas substrát požírá, obvykle má-li nedostatek vápníku, je proto nutné s tím počítat právě výběrem toho vhodného.

Terárium je nutné vyhřívat, ideální je, aby mělo chladnější a teplejší část – v chladné části kolem 25°C, u zdroje tepla až 35°C. Vytápět se dá žárovkou, topným kamenem nebo fólií. Žárovka stačí úplně obyčejná nebo bodová, nejsou zapotřebí žádné UV nebo „noční, denní“ apod. Výkon žárovky záleží na teráriu a okolní teplotě, v našich malých teráriích, ve kterých máme čerstvě vylíhlé ještěrky a které jsou uzavřené ve skříni, používáme 7W, u velkého obývákového terária jsme měli 40W. Pod žárovku bych doporučila nějaký větší oblý kámen, aby se žárovkou nahřál a gekončíci na něm mohli odpočívat. Na samotném substrátu to není ono.

Gekončíci se taky velice rádi schovávají, naprostá většina lidí pro ně má rozpůlené kokosové skořápky (šmirglem zbavené vláken). Dají se koupit úkryty jakékoliv jiné, ale při domácí výrobě těch z kokosu si můžete i pochutnat.

2. Krmivo

Gekončíka je nutné krmit, a sice jenom a pouze živou potravou. Je hmyzožravec, který reaguje na pohyb. Krmíme obvykle tedy těmito druhy:

* Cvrček – nejčastější jsou banánoví a domácí, dospělci těch domácích vydatně cvrkají

* Šváb – nejoblíbenější jsou argentinští nebo menší Tartara. My jimi nekrmíme, vlastní zkušenosti tedy předat nemůžu. Z internetu ale vím, že argentinští se velice rychle zahrabávají do substrátu, Tartary jsou zase extra rychlé a sice nevylezou po hladkém čistém skle, ale pamatujete, jak jsem radila alespoň opískované stěny?

* Sarančata – pro mě nejkrásnější hmyz, bohužel s dost silnýma nohama a vysoko skákající (dospělí miláčci dokonce létají nebo umí lozit po skle). Dospělý gekončík, od těch 50 gramů, už zvládne i toho velkého okřídleného sarančáka

* Zophobas – larvy potemníka brazilského. Ty největší mají kolem 5 cm a jsou vhodné až pro dospělé ještěrky, ty menší samozřejmě můžeme dát i mládším

* Moučný červ – larvy potemníka moučného, velikostí vhodné i pro mláďata

* Myší holátka – každé pravidlo má svou výjimku, proto se občas můžou samice během náročných snůšek přikrmovat myšími holátky, naše velmi žravá děvčata nepohrdnou ani rozmraženými, podávanými z pinzety

Pokud nemá gekončík nějaký výrazný zdravotní problém, je vhodné ho nechat lovit. Cvrčky (sarančata) vypustíme do terária, mláďata dokážou denně sníst klidně deset menších cvrčků, dospělí podle toho, jak jsou při chuti, někdy dva, někdy deset. My osobně nekrmíme dospělé pravidelně, ale až ve chvíli, kdy mají vyzobáno (nebo aspoň většinu).

Moučné červy je vhodné dát do větší misky, aby neutekli. Zophobasy dávám z pinzety, utečou ze skoro každé misky a zahrabávají se rychlostí blesku. Červy není dobré zkrmovat pravidelně, hlavní potravou by měli být cvrčci (nebo švábi pro odvážné). My je dospělým do misky přisypáváme zhruba jednou týdně, někteří si je vyzobou za pár minut, jiní si je šetří celý týden.

Většina gekončíků ochotně přijímá cvrčky, u ostatních druhů hmyzu je nutné zjistit, jestli opravdu sedne všem a toho, kdo se nenajedl například sarančat, dokrmit jinak. Potravu je vhodné střídat, a pokud nezkrmujeme hned po zakoupení, pak i nakrmit – sarančata jí jenom čerstvé (různé traviny, pampeliškové listy, zeleninu, ovoce), moučné červy chováme třeba ve směsi mletých psích granulí a vloček, jako zdroj vody podáváme pampeliškové listy, zeleninu, ovoce. U švábů a cvrčků je důležité, aby měli dostatečný zdroj vody, nejvíce se nám osvědčil napájecí vodní gel. Jako suché krmivo pro ně máme směs sušených trav a masové moučky, běžně se ale dávají opět psí granule a vločky. Pokud uchováváme cvrčky a šváby v hůře větratelné krabičce, není vhodné dávat zeleninu s velkým podílem vody, např. cuketu, okurku. Dobrá je mrkev, jablko.

Hmyzu bohatě stačí zbytky z naší kuchyně - jadřince z jablka, ostrouhaná mrkev, košťál brokolice, vnější listy salátu. Je ale důležité krmit hmyz kvalitně a rozmanitě, na piškotech přežijí taky, ale ještěrkám to moc nedá. V přírodě se hmyz živí travinami, má to očividně svůj důvod, je-li to tedy možné (v období jaro-podzim), doporučuji krmit takto.

Cvrčky (šváby) obalujeme ve vitamínech, je vhodné střídat více druhů – Roboran pro plazy (nebo exoty, nosnice), Plastin, Nekton MSA. Někdo obaluje i ve vápníku, my osobně obalujeme jenom ve vitamínech a minerálech, vápník mají gekončíci v misce přímo v teráriu. Tam tedy vždy najdeme dvě misky – jedna na vodu, druhá na vápník. Třetí miska je individuální, na moučné červy. Vápník se obvykle dává ve formě nastrouhané sepiové kosti, mletého vápence nebo rozdrcených vaječných skořápek.

3. Chov a rozmnožování

Gekončíky můžeme chovat v jakémkoliv počtu, pokud samozřejmě budou mít dostatečné velké terárium. Taky je nutné vědět, že dva samci nikdy nemůžou být spolu, stejně jako samotná dvojice

samec-samice. K samci musíme vždy dát aspoň dva samice. Oproti tomu samotné samice spolu můžou být v jakémkoliv počtu. I u nich se ale může stát, že si nesednou a bude nutné nějakou oddělit, ale nebývá to nijak časté.

Pokud tedy máme chovnou skupinu gekončíků a pokud se u nás mají dobře (mají dost prostoru, tepla, jídla a vitamínů), brzy se budou pokoušet do tohoto dokonalého prostředí přivést i své následovníky. Samice může snášet i co tři týdny, dvě vejce klade do kladiště a zahrabává. Kladiště můžeme udělat z krabičky od zmrzliny, do které vyřežeme seshora otvor. V kladišti máme rašelinu smíchanou s pískem, je třeba ji pravidelně vlhčit. Do kladiště si často chodí i samci. Pokud kladiště nesplňuje kvalitu, jakou ještěrka žádá, může snést vejce třeba do misky s vodou. Mimo kladiště taky klade vajíčka, která nejsou zcela v pořádku. Svá vajíčka si ještěrka většinou zahrabává, dá se podle toho poznat, která ze samic právě snesla. Nám se ale stalo, že nám jedna samička zahrabávala vajíčka, ty jsme jí odebrali a ona za dva dny zahrabávala čtyři další.

Chceme-li vajíčka zkoušet líhnout, opatrně je vyndáme z kladiště, oprášíme nánosy rašeliny a přesuneme do krabičky s vermikulitem. Vajíčku se po nakladení ustálí nahoře vzduchová bublina, je proto nutné je přenášet natočené přesně tak, jak jsme je našli v kladišti.

Mláďata se líhnou v závislosti na teplotě, při nižší (26°C) jim to trvá déle a líhnou se většinou samice, při vyšší (30°C) se líhnou hlavně samci, už třeba po 45 dnech. Určit pohlaví na 100% se dá až u mláďat kolem 20 gramů, do této váhy je všechno víceméně jenom odhad podle teploty inkubace.

4. Péče

Gekončíci se pravidelně svlékají, najednou zešednou, postupně jim začne stará kůže praskat. Pomáhají si tím, že se třou o ostřejší předměty v teráriu, svoji starou kůži ihned požírají. Celý proces trvá do 24 hodin. Někdy se stane, že se gekončík nesvlékne celý a je třeba mu pomoct – musíme kontrolovat obzvlášť prsty, stará kůže na nich není tak viditelná, jako třeba na hlavě, ale dokáže jednotlivé prsty zaškrtit a postupně amputovat.

Gekončík není pes ani morče, na procházky po bytě ho neužije a nejlépe je mu ve svém teráriu. Nechová k vám takové city, jako vy k němu a pokud na vás „smutnýma“ očima kouká přes sklo, neznamená to, že se chce pomazlit, ale že chce přisypat další žrádlo.

Rozhodně ho nekoupeme, ani nechováme spolu s jinými terarijními zvířaty. Pojem, že je „Zvíře naučené na ruku“ je hodně zavádějící. Gekončík nemá mozkové buňky na to, aby se něco naučil, spíš nemá potřebu být divoký, pokud k němu přistupujeme klidně a nenaháníme ho po celém terárku. Hodně dělá i klidné prostředí pokoje. Obecně jsou mláďata akční a usyčenější, starší kousky už klidné a vyrovnané. Ale zrovna třeba náš zasloužilý otec Kvido je tak teritoriální samec, že nesnese, aby mu nějaká lidská ruka organizovala JEHO terárium, JEHO slečny a už vůbec aby se snad pokusila ho vytáhnout a zvážit.

Přejeme vám s chovem gekončíků hodně štěstí, nebojte se napsat si o radu (v sekci kontakty), rádi pomůžeme.